S.V.A.P.

S.V.A.P.

www.svapcz.cz

info@svapcz.cz

Č.j. SVAP 12350630/2007

V České Lípě dne 01. července 2007

H L Á Š E N Í


Jak už je patrné z lokací, jednalo se tentokráte o pochod dlouhý přibližně 18 km. Sraz byl naplánován na sobotu 30.6.2007 ve 13.00 u mně. Po přípravách a seznámení s plánem akce jsme se ve 13.30 vydali na pochod. Prvním orientačním bodem pro nás byl vrchol Špičák, jenž se tyčí nad Českou Lípou. Obešli jsem ho tak, abychom přímo před sebou viděli vesnici zvanou Písečná, která nám sloužila k překročení řeky suchou nohou. V této fázi vznikl první problém. Draken coby průzkumník neměl sebou dalekohled ani kompas. Půjčil jsem mu tedy svůj dalekohled a užívali jsme s Jehličkou jeho, který je totožný s mým. I přes tuto improvizaci, ale Draken neuměl vyčíst z mapy kde se právě nacházíme. S Jehličkou jsem mu udělili pár rad a nyní již byl připraven vést nás dle mapy. Vydali jsme se tedy přímou cestou do Písečné. Průzkumník šel napřed, aby nás informoval o všem nenormálním, či o nebezpečí. Procházeli jsem polem a po naší levici se pásly krávy. Neměli jsem jistotu, že jsou za ohradníkem, jelikož jsme jej nemohli zaměřit. Nakonec nás, ale průzkumník uklidnil, když ohradník při svém průzkumu odhalil. Před Písečnou jsme se napojili na turistickou stezku a úspěšně dle plánu jsme přešli řeku. Na rozcestníku jsme se vydali dobře. Chtěli jsme vesnici přejít tak, abychom nevzbudili tolik pozornosti. To se nám však nepodařilo, protože když jsme vycházeli mírnější kopeček vedoucí k poli odkud by jsme dále pokračovali, nás objevili tamní obyvatelé. Ti se s námi dali do řeči a utvrdili nás v naší cestě a navrhovali další alternativy. Po krátkém rozhovoru jsme se vydali již naplánovanou cestou na pole. Za polem byl les a místo prvního odpočinku. Měli jsme tu vesnici jako na dlani. Když jsme tak odpočívali ve vysílačce se nám náhled ozval ženský hlas: „Jirko jsi to ty?“. Nenapadlo mě nic lepšího než improvizovat, jelikož jsem nevěděl kdo je na druhé straně, odpověděl jsem že jsem Jirka. Ženský hlas se mě zeptal zda jsem s otcem na garáži a i v tomto případě jsem odpověděl souhlasně. Žena tam neměla asi jen muže a domnívám se, že Jiří byl syn. Žena rozkázala ať jí dám otce načeš jsem odpověděl, že nemůžu, že spadl. Řekl jsme to takovým hlasem, že ji muselo dojít a také došlo, že šlo o legraci. Tým se válel smíchy po zemi a když jsme se uklidnili, tedy až po tom co paní stále chtěla mluvit se svým mužem, odvysílal Jehlička zprávu o tom kdo jsme a že se nám nabourali do vysílání. Rozkázal jsme změnit frekvenci, abychom se tohoto vyvarovali. Podívali jsme se do mapy a po krátké rozvaze jsme vyšli. Po delší cestě lesem jsme došli k velkému srázu a tady jsme informovali Drakena o významu vrstevnic. Další přesun objevil civilní osoby sbírající lesní plody především borůvky a tak jsme byli nuceni sejít z cesty a zvolit horší, zato bezkontaktní cestu. Ani nám moc nevadilo, že jdeme hustým lesem a bažinami. Byla to změna, než chodit stále polem nebo stezkami. Asi půl kilometru po tom co jsme objevili civilní osoby jsme došli na cestičku, kde jsme chvíli setrvali a Jehlička se vydal na průzkum. Objevil mnohem víc civilistů. Náš plán nás naštěstí vedl na opačnou stranu a tudíž jsme moc neváhali a vyrazili vpřed. Draken šel opět dopředu jako správný průzkumník a já s Jehličkou jsme se loudali. Posvačili jsme a popili čerstvou vodu z čutory. Draken nám mezitím zahlásil, že objevil posed a nedaleko od jeho místa, přibližně 2 km je obydlí. Jehlička přikázal, aby se ukryl. Řekl mi, že bychom ho mohli přepadnout a já souhlasil. Jehlička chtěl zprvu vysílačkou Drakena prozvonit, ale to jsem odmítl s tím, že ho musíme najít sami. Vydali jsme se tedy co nejtišeji k místu kde se nám ozýval. Předpokládali jsme, že se tam ukrývá a tak jsme ho sevřeli do kleští. Draken nás konstatoval, že slyší praskání větviček jakoby někdo šel. V té době jsem ještě neměl připojené handsfree a vydal jsme rozkaz o rádiovém klidu. Byli jsem téměř u posedu když v tom se opět ozval Draken a zajímalo ho kde jsme. My jsme tedy neodpověděli a naběhli do křoví, kde jsme se mysleli, že se nachází. Když jsme ho v něm nenašli dal mu Jehlička vysílačkou vědět, že je dobře zamaskovaný a ať vyleze. Byl úplně někde jinde než jsme si mysleli. Opravdu v maskování je velmi dobrý a dost nás to překvapilo. Pokračovali jsme tedy dále a zarazili se o stavení o kterém informoval Draken. Jehlička se vydal na průzkum a já jsem v mapě hledal jak nejlépe projít co nejblíže ke Svojkovu aniž by nás někdo spatřil. Po Jehličkově návratu jsme se vydali asi nejlepší cestou. Šli jsme přes les a v jeho výběžku jsme museli překonat ohradník a přeběhnout asi 60 metrů po poli do dalšího lesa. Tato operace proběhla v poklidu a každý kryl svou část, což už je velmi dobrá zpráva. Pokračovali jsme dál a došli jsme k velkému pískovcovému kameni, ve kterém byla vytesaná díra. Zde jsme si dali pauzu na pití, jelikož bylo poměrně teplé počasí. Po doplnění tekutin jsme se vydali dále a přibližně po 200metrech jsem zjistil, že mi chybí páska pod bradu na blembák. Odložil jsem výstroj a vydal jsem se jí hledat, leč marně. Nabrali jsme zdržení a tak jsme sebou trošku hodili. V dáli jsme viděli jak se blíží déšť a vstoupili jsme na turistickou stezku odkud jsme se dostali do centra Svojkova. Déšť byl rychlejší než my a tak jsme nasadili krok a pochodovali směrem k našemu prvnímu bodu, kterým byla Svojkovská zřícenina. Když jsme tam došli, zjistili jsme, že ze zříceniny se stal zámeček a je v soukromém vlastnictví, či-li náš primární nocleh nevyšel. Jehlička koukl do mapy, která byla poblíž a přemluvil nás, abychom se šli podívat do Modlivého dola, který byl vzdálen jen 500 metrů. Počasí se mezitím uklidnilo a déšť už nám nehrozil. Krása Modlivého dola nás ohromila a u kaple Panny Marie jsme zapálili svíčku. Po delší pauze jsme se vydali zpátky na naši trasu. Blížili jsme se k Lesnímu divadlu a spatřili mnoho aut. Nevěděli jsme co se děje a zvědavost nás překonala a šli jsme se tam podívat. Jeviště bylo úplně plné a při vcházení do prostor divadla se celé jeviště na nás otočilo. Naštěstí jsme nějak nenarušili představení a divadlo jsme vrchem obešli. Došli jsme k vyhořelé hospodě, která za svých dob slavila velký úspěch především u turistů, jelikož bylo vidět na celý Sloup v Čechách a část Nového Boru. Po společném fotu jsme se vydali dál a zhruba po hodině jsme došli do Samuelovy jeskyně. Konečně jsme byli na místě a stihli jsme i západ slunce. Připravili jsme dřevo na oheň a zasloužené jídlo a pití. Vybalili jsme si ještě za světla a pak povídali u ohně. Před půlnocí jsme šli spát a ráno vstávali v 7.00. Vstávání dělá hodně lidem problémy a Jehlička to těžce nesl a po ránu velmi špatně reaguje na světlo. Nakonec než jsme se nasnídali a vše po sobě uklidili bylo 8.30 a to jsme se opět vydali na cestu. Šli jsme tu samou cestou, abychom se dostali do Lesního divadla. Takto ráno tu ještě nikdo nebyl a tak nám rekvizity posloužili k malému tréninku dobývání budovy. Zhruba po dvaceti minutách dorazili první děti, které tu dle všeho byly na nedalekém táboře. Sbalili jsme si tedy věci a vyrazili dále. U Sedmi trpaslíků jsme doplnili zásoby vody a nyní nám nic nebránilo dojít až domů. Když jsme procházeli obcí Pihel, auto co jelo proti nám prudce zpomalilo a vyskočil z něho starší muž. Draken jen konstatoval: „Jde po nás!“. On ale po nás nešel a zeptal se nás na cestu. Odpověděli jsme a pokračovali v cestě. Moje nohy - holeně, které jsem měl otlučené od nedávného sjíždění řeky mě už dost výrazně bolely, moje chůze připomínala chůzi piráta s jednou nohou normální a druhou dřevěnou. V Pihelu u smíšeného zboží jsme si odpočinuli a napili se. Klukům se voda od trpaslíků moc nezamlouvala. Já měl ještě zásoby pro sebe na půl dne a tudíž jsem tuto vodu nechutnal. Zhruba za 15 minut jsme se vydali dál po modré stezce do České Lípy. Cesta v parnu byla vyčerpávající. Les, kterým jsme procházeli nám poskytl svůj chladivý stín a my jsme tu udělali poslední zastávku na napití. Po 45 minutách jsme došli do cíle.
Akci hodnotím jako velmi prospěšnou nehledě na to, že se Draken naučil pracovat s mapou a dalekohledem, ale i pro všechny ostatní, kteří jsme se naučili pracovat s vysílačkami v terénu. Dále chci pochválit Drakena, který se opravdu moc dobře maskoval. Akce byla bezproblémová a určitě akce tohoto typu budou následovat.

Sepsal O´neel



Název vícedenního airsoftového tréninku: Specializace - průzkumník

30. června 2007 – okraj České Lípy - Svojkov - Sloup - Pihel

Jednotka S.V.A.P. ve složení: velitel: O´neel, tým ve složení: Jehlička, Draken



Copyright © 2007 – 2018, Petr Vopalecký, DiS. http://www.petr-vopalecky.xf.cz/ Všechna práva vyhrazena.

Validní XHTML 1.0 kód Validní CSS kód Hodnocení SEO Optimalizováno pro Firefox