S.V.A.P.

S.V.A.P.

www.svapcz.cz

info@svapcz.cz

Č.j. SVAP 12350730/2007

V České Lípě dne 31. července 2007

H L Á Š E N Í


Tato akce byla mým prvním velením v tomto týmu. Mohu říct už na začátek, že to nebyla žádná sranda . Začátek byl určen na 9.00, ovšem jako standardně nastaly menší komplikace, takže nově určený čas nastal až ve 13.00. Shadow byl tak laskav, že nás nechal u sebe, dokud jsme nevyrazili. Čekací dobu jsme strávili tréninkem střelby 2:1. Draken měl tu největší čest a poznal mou odstřelovací pušku z nepěkného palebného úhlu, tudíž měl celý tento trénink nad okem hezké mateřské znaménko, za což se mu omlouvám. Mno a teď už přímo k akci. První cíl jsem se rozhodl vynechat kvůli zpoždění, které nastalo. Druhý cíl - Šibenici - jsme našli snadno, bylo tam vcelku hezky a byl tam i první odpočinek. Zde se natrénoval první společný útok na neznámého nepřítele. Shadow měl velmi dobrý nápad vyhýbat se pastem nepřítele. Pasti byly ve skutečnosti pavučiny, ale že jich tam bylo. Při obsazování jsme si vyzkoušeli i ruční signály. Další cíl byl tedy něco pro naší zdravotnici. Mohu říct, že to bylo i něco na moji nezdravou, bohužel i z práce unavenou, postavu. Jednalo se o zříceninu Divín. Zde se nafotily fotky a musím přiznat, že lituji vojsk za starých dob, protože jen tohle vylézt v plné polní byla děsná sranda, natož v plné železné polní ve středověku . Další cíl byl Kozí vrch. Snažili jsme se procházet co nejméně cestami, aby nás vidělo co nejméně lidí. Proplétali jsme se lesem a houštím, kde jsem upřímně zjistil, že odstřelovačská šála není to pravé, visel jsem totiž na každém druhém stromě. Nařídil jsem průzkumníkům zajistit vrchol s úkolem vyčkávat nepozorovaně na zbytek týmu. Musím uznat, že to kluci zvládli tak dobře, že jsem si jich všiml až asi 2 metry od nich a to jen proto, že se mi ozvali na příslušné frekvenci, i přesto, že jsem je hledal jak optikou na zbrani tak dalekohledem. Myslím, že nepřítele by zaskočili velmi efektivně. Protože jsme byli ve skluzu, začal přesun na noční tábor, který byl vzdálen několik kilometrů.
Náš hlavní průzkumník Shadow bohužel ztratil ve spleti cest tu naši, takže jsme museli improvizovat. Nejvíce energie z nás měl druhý průzkumník Draken, protože asi po pátém prohlášení vojína Shadowa „támhle na kopci už to je“ doslova vyběhl s veškerým vybavením škrpál, do kterého se nechtělo ani mně. Nejkrásnější na tom bylo, že nahoře kupodivu nebylo tábořiště ale nečekaně uprostřed lesa zase jen les. Připozdívalo se a pořád jsme tábořiště nemohli najít. Vzhledem k tomu, že Boulička už chtěla tábořit úplně všude, ať už mezi pařezy nebo na silnici, rozhodl jsem se vrátit se s jednotkou na nejvýhodnější stanoviště Při přípravě tábořiště nás navštívil místní správce lesa a varoval nás, ať dáme bedlivý pozor na oheň. Ještěže byla tma a pořádně nás neviděl, to by nás hnal sviňským krokem z lesa s motorovou pilou v ruce. Spravedlivě jsem rozdělil hlídky - Draken hlídal asi 2-3 hodiny a Shadow do 6 ráno. Při ukládání ke spánku Boulička zjistila, že nemá své oblíbené nafukovací lehátko ale jen ošklivý a nepoužitelný nafukovací polštářek. Po vyřešení tohoto problému jsme se uložili s pocitem, co nás čeká zítra. Další den ráno jsme všichni vstávali jako správná jednotka velmi časně v 10 hodin ráno. Po snídani nastala ta největší zkouška - cílem byla zřícenina Ralsko. Za sebe mohu říci, že to byla příjemná procházka až ke kopci, který ale zas tak hezky nevypadal a ani tedy nebyl, nicméně byla docela sranda škrábat se nahoru v plné výbavě po nejstrmější straně. Po výstupu se Boulička rozhodla, že počká na připravené zpáteční cestě. Na Ralsku na nás všichni, nevím proč, divně koukali. Asi jsme vypadali rozespale anebo jsme tak krásní kluci. Jedna místní slečna byla tak laskavá, že nás vyfotila, takže máme i památku. Rozhodli jsme se na chvilku odpočívat a posvačit. Zde se vojín Draken ukázal v dobrém světle, když jak velký nenažranec snědl doslova, co kdo měl, viz foto níže. Cesta domů proběhla velmi příjemně, dokonce jsme našli i správný směr. Na závěr bych chtěl poděkovat Shadowovi, že nám umožnil takhle skvělou akci a pochválit Bouličku, že to přežila v úplně nových kanadách, což bylo docela drsné. Ale došlo mi i pár věcí - musíme ještě víc zabrat v trénincích a musíme si ještě hodně věcí natrénovat.
Nicméně už se těším na další akci.

Sepsal Energy



Název vícedenního airsoftového tréninku: Dark Forest

30. července 2007 – Okolí Stráže pod Ralskem

Jednotka S.V.A.P. ve složení: velitel: Energy, tým ve složení: Boulička, Draken, Shadow



Copyright © 2007 – 2018, Petr Vopalecký, DiS. http://www.petr-vopalecky.xf.cz/ Všechna práva vyhrazena.

Validní XHTML 1.0 kód Validní CSS kód Hodnocení SEO Optimalizováno pro Firefox