S.V.A.P.

S.V.A.P.

www.svapcz.cz

info@svapcz.cz

Č.j. SVAP 12460903/2010

V České Lípě dne 06. září 2010

H L Á Š E N Í


Konečně jsme se dočkali military-paintballové akce na kterou jsme se těšili po celý rok. Jak máme ve zvyku dodrželi jsme slib, který jsme dali a opět jsme se zúčastnili této ojedinělé a nenahraditelné akce.

Začátek akce byl v 17.00, kdy jsme se všichni sešli u Radara. Akce byla vícedenní a naskládat všechny věci do auta bylo umění. Na poslední chvíli odřekli svou účast dva lidé, což mne velmi zarmoutilo, ale i přes tento problém jsme dokázali sehnat alespoň jednoho odvážlivce, který se opět nebál zúčastnit této akce. Tímto chci Tomášovi P. poděkovat za to, že ačkoliv nemusel, dobře hájil barvy jednotky S.V.A.P.
Po malém zpoždění, které jsme nabrali jsme se vydali na cestu do bývalého vojenského prostoru Ralsko. Na Mimoňské letiště jsme dorazili zhruba kolem 18. hodiny. Bylo vidět jak přípravy vrcholí a organizátoři organizují všechny potřebné věci jak pro soutěžící tak i pro diváky. Jehlička slíbil zajistit stan poskládaný z několika celt a svůj slib také dodržel. Musím říct, že tento stan byl opravdu skvělou volbou. Kapacitně tento stan pojme ke spánku až 10 lidí a díky krytí ze všech stran je v něm opravdu teplo. Pár z nás se šlo podívat i na program, který pro nás byl připraven a to setkání s veterány zahraničních misí. Byli zde veteráni z mise v Afghánistánu a v Iráku. Velmi poutavé vyprávění měli doplněny i o videa z již zmíněných míst.

Po dokončení stanu následovala večeře. Mnozí z nás mysleli na přírodní topení a tudíž si k večeři dali fazole. Zhruba kolem deváté hodiny večerní jsme šli spát.

Budíček v sobotu 3. září byl určen na 6.00. Všichni bez problémů vstali a začali snídat. Ráno byla opravdu zima, ale nebylo to nic s čím bychom si neporadili. V 6.45 jsem se vydal pro našeho posledního zúčastněného člena – Shadowa. Ten už netrpělivě čekal na Mimoňském vlakovém nádraží. Po příjezdu zpět na Mimoňské letiště jsme se začali připravovat. Nebyli jsme jediní. Ze všech stran se ozývala zkušební střelba. V 8.30 byl zavelen slavnostní nástup všech účastníků soutěže Paintball Czech Army Cup (PCAC). Hlavní slovo jako tradičně měl generálmajor v záloze Ing. Stanislav Chromec CSc. Po úvodním slovu a představení partnerů a organizátorů byli svoláni všichni velitelé k seznámení s pravidly a rozlosování do hracích skupin. Díky opozdilcům se rozlosování posunulo až na 10 hodinu. Byli zde i negativní ohlasy na velikost hřiště, které údajně
velikostně neodpovídalo a blízkost hřišť mohla vyvolávat sporné situace co do zásahu z jiného hřiště. Díky těmto připomínkám byli čtyři hřiště zredukovány na dvě. To samo sebou nese i značné zpoždění a aby se vyrovnala budoucí časová ztráta byl hrací čas změněn z původních 15 minut na 12 minut. Také oživování mělo svou změnu. Už se neoživovalo každou pátou minutu, ale každou čtvrtou. V 9.55 jsme se přesunuli na druhý konec letištní plochy kde v 10.00 proběhlo rozlosování. Rozlosování proběhlo takovým způsobem, že do každé skupin, celkově byli čtyři skupiny po čtyřech, byl vložen jeden vojenský tým. Jeden tým, který se účastnil ve dvou skupinách chtěl od hlavního rozhodčího, aby jej přesunul do jiné skupiny, aby nemohli hrát proti sobě. Z davu se ozval jeden člověk s protestem jelikož by už nešlo o rozlosování. Tuto připomínku hlavní rozhodčí uznal a rozlosování zůstalo tak jak bylo. Naše jednotka začala hru jako první na prvním hřišti. Hrálo se na vlajky, kterých v poli bylo pět. Vždy u mrtvoliště byli vlajky hodnocené dvěma body a zbylé tři v poli byli hodnoceny po jednom bodě. V prvním vyběhnutím jsme získali 3 body a snažili jsme se dostat dál. Nakonec nás ale začal nepřítel svírat a postupně si nás začal obcházet. Naneštěstí v posledních pár minutách nás nepřítel všechny vystřílel a zmocnil se všech vlajek. V tomto kole jsme byli na hlavu poraženi. Jehličkův emoční výlev byl možná trochu přehnaný, ale byl na místě. Jako jednotka jsme spolu v tomto zápase moc nekomunikovali a nehlídali jsme si to co jsme si hlídat měli. Já jsem šel na to opačně. Jako tým si děláme hlavně srandu a takhle jsme to začali tedy brát. Navrhl jsem krycí postup podle kterého jsme byli rozděleni na tři týmy z nichž každý si hlídá svůj palebný sektor a postupně se dostává společně dopředu. Energy měl také dobrý nápad. Těsně před koncem po posledním oživení, či-li v osmé minutě, vystřílet všechny nepřátele a pak otočit vlajky. Obě tyto taktiky se ukázali jako velmi dobré a první s kterými jsme je vyzkoušely byl tým Barakuda. V tomto případě jsme narazili na hráče, kteří stříleli celkem přesně a hlavně si stejně jako mi našli dobré palebné pozice a tak nastala spíš jen taková přestřelka. Konečný stav skončil pro nás nulou. Ale nebyla to naše chyba. Rozhodčí, kteří měli na starost rozhodování absolutně zaspali. Drželi jsme vlajku u svého mrtvoliště, která byla hodnocena dvěma body, ale i přesto nám ji neuznali. Naopak neoprávněně uznali vlajku nepřátel, která ale nesplňovala pravidlo o vyvěšení – nebyla vyvěšena až na horu, byla jen o pár centimetrů nad naší vlajkou. Absolutně chápu negativní reakci všech lidí z týmu, ale slovo rozhodčího bylo konečné a tudíž jsem přestal diskutovat. Mi, co jsme tam byli víme jak to doopravdy bylo a naše svědomí jsou čistá. Nicméně tým Barakuda za tohle nemůže, bohužel to bylo v neschopných rukách rozhodčích, kteří nevěděli vůbec nic a jen mezi sebou zmatkovali. Jako poprvé když nám přidělili rozhodčího, před kterým jsme si naplnili střelivo a kterého vzápětí odvolali na jiné hřiště. Jakoby nebylo jedno, který rozhodčí nám vlastně píská. Třetí hru jsme si zahráli s vojenskou policií. Tohle byla jedna z nejčistších her. Možná trochu drze přirovnám náš tým s týmem vojenské policie. Oba týmy hráli čestně a férově. Měli jsme v držení několik jejich vlajek a i když jsme nevyhráli byla to jedna z těch krásných her. Zde byla také jedna perlička o rozhodčím, který měl kontrolovat dění na hřišti a byl na mrtvolišti. Popravdě to bylo poprvé kdy jsem viděl, že rozhodčí neplnil funkci rozhodčího a jeho výmluva mě opravdu rozzlobila. Nechtěl totiž být náhodně trefen. Důrazněji jsem mu, že jestliže je rozhodčí měl by jít do hry a sledovat tamější dění. Šel takovým krokem, že by jej předešel i lenochod. Tak jsem už možná trochu víc důrazně řekl, že hra už dávno začala tak by měl sebou pohnout. Dost mě mrzí, že rozhodčí byli vloni ti samý a byli opravdu dobří a velmi by mě zajímalo co se letos stalo, že se dokázali takhle zkazit.
Poslední zápas jsme hráli s týmem, který byl nám asi nejblíže. Opravdový boj to byl a i když k otočení skóre chyběli tři vteřiny patřičně jsme si to užili. Tohle byl jeden z nejvyrovnanějších zápasů a chtěl bych klukům nepřátelským poděkovat.

Pro nás zápasy skončili. Neprobojovali jsme se do semifinále, ale zato jsme získali další neocenitelné zkušenosti a nové přátelé. Společně jsme se pak podívali na seskok parašutistů a počkali jsme si na vyhlášení výsledků. Sláva vítězům, čest poraženým a minutu ticha padlým. Spoustu lidí neumí prohrávat a tak na nástupu nás zbylo opravdu jen málo. Je to škoda, ale i přes tohle všechno si myslím, že šlo o jednu z těch povedených akcí. Hlavně jsme jen lidi a i když rozhodčí zmatkovali všechno ostatní bylo připraveno skvěle a tak hlavní díky patří generálmajorovi v záloze Ing. Stanislavu Chromcovi CSc., Slávkovi Picmausovi a jeho týmu organizátorů a dalších lidem, kteří se podíleli na tom, aby tento víkend byl nadupaný zážitky a aby se na něj dlouho v dobrém vzpomínalo.

Sepsal O´neel



Název vícedenní paintballové akce: Paintball Czech Army Cup 2010

03. září 2010 – BVVP Ralsko

Jednotka S.V.A.P. ve složení: velitel: O´neel, tým ve složení: Energy, Jehlička, Radar, Shadow, Stoupa, Schima, Hauner, Tomáš Polakovič



Copyright © 2007 – 2018, Petr Vopalecký, DiS. http://www.petr-vopalecky.xf.cz/ Všechna práva vyhrazena.

Validní XHTML 1.0 kód Validní CSS kód Hodnocení SEO Optimalizováno pro Firefox